Dvacet let boje za svobodný průchod krajinou mého dětství
Na Opavsku, v údolí řeky Moravice, jsem vyrůstal. U starého Weisshuhnova splavu jsme s tátou chytali ryby a později na střední škole jsme se sem jezdili koupat s partou kamarádů a kamarádek. To vše skončilo v roce 2000. Mnoho kilometrů krásné krajiny přírodního parku Moravice si po pochybných kšeftech se státem nechal oplotit majitel obory, společnost Opavská lesní. Snažili jsme se proti tomu protestovat a byla to vlastně moje první zkušenost s aktivismem. A nikdy bych nevěřil, že se potáhne mým životem ještě po více než dvaceti letech.
Majitel obory původně sliboval, že zůstane i po oplocení přístupná. To ale trvalo jen několik let. Po několika letech byla z obory přemístěna cyklostezka, za pár dalších roků pak přístup zavřel pevný zámek. Lidé, okolní obce i státní správa se ale nevzdaly a s majitelem obory se o volný přístup soudili. Kauza se dostala až k Ústavnímu soudu a i ten potvrdil, že na trvalé uzavření obory nemá majitel právo.
Vedlo to k nápravě situace? Ne. Arogance majitele, který v oboře pořádá komerční lovy zvěře a nechce při tom být rušen, jej dovedla do stavu, že nerespektuje ani Ústavní soud. A co na to naše vláda? Člověk by čekal, že se bude snažit vymoci dodržování zákona. Ne. Vláda naopak chce tohle svévolné jednání legalizovat.
To se mi opravdu nelíbí. Proto existuje tahle petice. Boj za svobodný průchod krajinou - jednu z nejcennější věc, kterou nám dává naše ústava - pokračuje. A věřím, že mě v tom nenecháte.
–Michal Berg
spolupředseda Strany zelených
